📦 Budoucnost obalů: Udržitelnost, hygiena a e-commerce | Rozhovor s Jeffrey Osterrothem

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): Přibližně 40% vyrobených plastů se užívá na výrobu obalů. Významné množství toho je pouze na jedno použití. Výroba, design a recyklace obalů jsou klíčové prvky konceptu cirkulární ekonomiky.

ML: Mým hostem je Jeffrey Osterroth - Američan, který již 27 let žije v České Republice. Jeffrey je generálním ředitelem skupiny ATOZ, která zajišťuje B2B komunikaci v oblastech maloobchodu a obalového průmyslu prostřednictvím odborných magazínů a organizací konferencí. Jeho práce mu dodává unikátní pohled na to jak a proč balíme výrobky. Budeme se bavit o tom, proč balíme naše výrobky, jestli děláme to správně a co je budoucnost obalů. Vítej, Jeffrey. Začnu jednoduchou otázkou: co je to balení?

JO (Jeffrey Osterroth): Obaly samozřejmě prošly významným vývojem. Podívejme se ale na jejich původní účel. Když byla sklizeň, úroda se dávala do krabice k přepravě domů - to byl původní obal. Časem se stalo i cestou, jak ukládat potraviny - např. zavařováním ovoce na zimu. Když se postupem času začal prodávat obsah, obal musel dát i informace, např. jméno a postupně hlavní roli převzal marketing - z obalů se stal marketingový nástroj. To vydrželo celkem dlouho, ale množství výrobků i obalů narůstalo. Najednou jsme zjistili, že obalů je moc a nevíme, jak s nimi nakládat. Obaly se svým způsobem staly neoblíbené - začali jsme zkoumat, jak snížit jejich množství, vyměnit je nebo se jich úplně zbavit. Dnes je zajímavé sledovat reakci trhu při aktuální pandemii. Obaly se najednou vrací do své původní role, což je ochrana zboží a osob, které zboží kupují.

ML: To máme tedy evoluci důvodů, proč obaly potřebujeme i jejich primární funkce. Ať už primárně slouží jako nádoba, nebo uchovávají obsah nebo prodávají zboží. Do hry přichází snaha snížit množství obalů, které se začínají hromadit. Přijde virus Covid-19 a obaly najednou opět vyžadujeme, někdy i ve vyšším množství…

JO: Přesně tak. Obaly byly vnímány jak zlo, snažili jsme se jich co nejvíc zbavit a najednou jsou obaly zpět. Dřív se obchodníci chlubili, že prodávají nebalený chléb. Poté přišla pandemie, chléb je zpět v sáčcích a hygiena je najednou pro lidi důležitější, než udržitelnost obalu.

ML: Obaly tedy lze považovat za takový vyvíjející se druh…Vývoj vždy vzniká díky nějakému impulsu. I náš vývoj je řízen impulsy z našeho prostředí, naší genetikou atd. Vaše práce umožňuje komunikaci mezi zájmovými skupinami obalového průmyslu. Povězte mi něco o zájmových skupinách a silách, které pohání vývoj obalového průmyslu.

JO: Důležité je říci, že publikuji magazín o obalovém průmyslu, organizuji obalové konference, ale nevydávám se za obalového experta. Nicméně moc dobře znám hráče na trhu. Ať už maloobchodníky, kteří prodávají zboží v obalu, výrobce obalů jako takových, výrobce materiálů pro výrobu obalů a obalových řešení, vládu, která to samozřejmě reguluje, až po třídící linky a recyklační firmy, které nakládají se vzniklým odpadem. My tyto skupiny shromáždíme, dodáme jim platformu…ať už v tisku, online, nebo osobně na konferencích. Dáme jim příležitost diskutovat a nastavit společné agendy a strategie.

ML: Řekněte mi víc. Jaká bývala společná agenda? A jak se mění?

JO: Prioritou posledních několika let byla udržitelnost. To je i důvod proč jsme zde v „Let’s talk about it”. Udržitelnost je v obalovém průmyslu velmi důležitá. Viděli jsme firmy zavádět udržitelná řešení, hledat způsob jak obaly zredukovat nebo vyrobit ekologičtější cestou. Poté ale přišla pandemie a vše se změnilo a my vidíme tři hlavní způsoby, jak se to změnilo. První jsem již zmínil - hygiena. Pozornost se vrací k původní roli obalů. Ochrana výrobků a lidí, kteří si výrobky kupují je číslo jedna. Další roli hrají internetové obchody. Předpokládám, že nakupuješ přes internet již dlouho - já také…

ML: Internetový obchod vyniká tím, že si kupuji již balené zboží, které se zabalí ještě jednou na přepravu domů. Skončím tak s hromadou lepenky a fólie. To je samozřejmě znepokojující – akorát narůstají vrstvy nových obalů.

JO: Přesně tak. Obaly plní různé funkce. Samozřejmě plní roli hygieny - zboží musí být hygienické, když dorazí, což bylo během pandemie to nejdůležitější. Lidé si i nechávali věci doručit ke dveřím, a brali je dovnitř až za pár dnů. Hygienická opatření tak hrála hlavní roli. Když ale porovnáme nákup zboží v obchodě s nákupem přes internet, vidíme až dvojnásobný nárůst balení. Zboží totiž potřebuje extra obal na přepravu. Takže přesun k častějšímu nakupování přes internet, které během pandemie ještě více narostlo, vedlo k obrovskému nárůstu množství použitých obalů.

ML: Očekáváš tedy nárůst množství používaných obalů…Což jde proti trendu udržitelnosti, který jsi zmínil. Také jde proti trendu snižování množství užívaných obalů.

JO: Přesně tak.

ML: Vraťme se na chvíli k trendu udržitelnosti. Máš s sebou nějaký příklad, kde se výrobce snažil o udržitelnější obal?

JO: Toto nás přivádí k důležité bodu - jde tu o rozdílné agendy. Chceme snížit množství obalu, ale též chceme snížit např. emise CO2 a uhlíkovou stopu. Vidíme tedy rozdílné agendy. Ukážu pár příkladů - první příklad je můj nejoblíbenější: okurka. Jak vidíš, tato okurka je zabalená v plastu. Někteří environmentalisté by mě ukamenovali, že si kupuji okurku balenou v plastu. Je to přeci zbytečné, když má okurka svůj vlastní obal - zelenou slupku. Hodně lidí je proti okurkám baleným v plastu, protože to vidí jako zbytečný plast. Není to ale zbytečné - je potřeba si uvědomit, že balení zachová okurku déle čerstvou.

ML: Není to tedy jen otázka hygieny. Okurky se v obchodě může dotknout mnoho lidí. Obal zachovává hygienu. Říkáš ale, že obal ovlivňuje i obsah uvnitř? 

JO: Ano, zabalená okurka vydrží 3x déle. Tady se dostáváme ke konkurenčním agendám - množství plastu proti plýtvání jídlem. Je lepší nebalit okurky, abychom šetřili plastem...a víc jich vyhodit, protože vyschnou a nikdo je nechce koupit? Já osobně vyschlé okurky kupovat nechci. Vždy kupuji okurky balené v plastu. Ty bez obalu nechci.

ML: Plasty mají jisté „vrozené“ vlastnosti. Plastový obal vytvoří bariéru a chrání před bakteriemi i ztrátou vody. To je hlavním důvodem, proč okurka nevydrží tak dlouho. Dobře, jedná se tedy o materiální hodnotu plastu oproti nakládání s vyhozeným plastem. To je zajímavý příklad…

JO: Ano, to je jeden příklad. Nesnažte se mi prodat okurku bez obalu.

ML: Víš, jestli s tím většina lidí souhlasí?

JO: Je to celkem rozdělené. Samozřejmě, většině lidem je to jedno, ale jsou lidé, co jsou velmi proti. Mnoho lidí v internetových diskuzích nadává obchodníkům, kteří prodávají okurky v plastových obalech. A obchodníci většinou nevysvětlí důvod, proč to dělají.

ML: Možná by v obchodech mohly být tabule, které by vysvětlily důvod. Důvod, proč tento výrobek prodáváme v tomto obalu je tento: „Sice rozumíme, že tento obal musíme odpovědně recyklovat, ale pomáhá nám také významně snížit plýtvání jídlem. Udržuje vodu v ovoci déle a tím ho zachovává čerstvé, což snižuje uhlíkovou stopu a další problémy, vznikající z plýtvání jídlem.“

JO: Přesně tak, to je jedna „bitva agend“- obaly proti potravinovém odpadu, nebo chcete-li hygiena proti nadměrném balení. Pak máme další konkurenční agendy - všichni chceme zachránit životní prostředí. Jak to ale udělat? Je to snižováním CO2, zmenšením uhlíkové stopy, snížením množství plastu? Nebo vylepšením recyklace, aby se plasty neválely na plážích, v moři a nekončily v břichu ryb? Je to těžká otázka. Další příklad…od švédské firmy, která vyrábí mexické výrobky. Přišli s novým balením na tortilly. Vpředu píšou: nový, lepší obal, o 35% nižší dopad CO2, více na zadní straně. Když to otočíte, všimnete si čísla 81.

ML: Co je číslo 81?

JO: Za prvé - existuje minimálně 81 kódů. Když někdo chce recyklovat, musí znát všechny tyto kódy, pokud chce recyklovat dobře. 81 je kompozit, co to znamená? Inu, chtěli snížit obsah plastu, aby snížili uhlíkovou stopu.

ML: Před tím to bylo celé z plastu?

JO: Ano, bylo to celé z jednoho druhu plastu. Teď je z plastu zadní část a předek je 50% z plastu a 50% z papíru.

ML: To ale nelze recyklovat…

JO: Technicky vzato, věřím, že se najde cesta, jak to recyklovat. Tím myslím recyklaci materiálu, ne spalování, což je také recyklace.

ML: Z hlediska obsažené energie…

JO: …Přesně tak. Takže jsem o tom hledal víc informací, než jsem přišel, abych zjistil, jak s tím mám jako spotřebitel naložit. Miluji třídit odpad, což je jiné, než ho recyklovat. Důležité si pamatovat - třídění se nerovná recyklaci.

ML: Ano, v rámci „Let’s talk about it“ jsme se o tom již několikrát bavili.

JO: Jsem si jistý, že ano…hledal jsem tedy odpověď na Google. Nejčastější rada byla zavolat firmě a zeptat se ji - což nebude dělat nikdo. Prostě to vyhodí. Správně se to má oddělit, tuto část dát do plastu a zbytek, nevím…nádoba na kompozitní materiály neexistuje. Opět zde tedy vidíme konkurenční agendy: jak pomůžeme životnímu prostředí? Snížíme uhlíkovou stopu, množství CO2? Nebo podpoříme recyklaci výrobou obalů z jednoho materiálu, který je snadno recyklovatelný a rozpoznatelný? 

ML: Myslím, že je to hlavně o edukaci a komunikaci. Mohli bychom argumentovat, že značka „o 35% menší dopad CO2“ pomůže výrobek prodat, dodá mu konkurenční výhodu nad jinými a nebude to mít nic společného s obsahem, pouze s obalem. Lidé tedy mohou dělat rozhodnutí podle obalu. A to může být založeno na… neříkám, že lži. Ale ať to dám do plastu či do papíru, dělám to špatně. Zjevně se nabízí, že by se to mělo spálit…

JO: Lež to určitě není. Každý má svou vlastní pravdu. Někdy se ty pravdy liší, jak se dnes stává. Je to ale zkrátka o tom, co je cílená agenda – čeho se snaží dosáhnout? 

ML: Bavíme se tedy o prioritách, např. je prioritou snížit oxid uhličitý? Několikrát jsem měli diskuze o skrytých uhlíkových stopách u různých obalů, recyklačních metod atd. Najít tu nejlepší cestu může být opravdu složité.

JO: Je to velmi těžké, právě kvůli konkurenčním agendám a potřebě komunikace. To je má práce - zprostředkovat tuto komunikaci tak, abychom agendy mohli sjednotit a vyjasnit si společné priority. Jelikož ve finále máme všichni stejný cíl - vylepšit životní prostředí, méně znečišťovat, chovat se udržitelněji. Máme ale rozdílné představy, jak toho dosáhnout.

ML: Dobře. Řekněte mi, co pro nás máte dál ve vaší krabici, což je ostatně původní obal, v kterém jsme nosívali např. okurky, bez plastového obalu. 

JO: Přesně tak, to je původní obal. Tohle je další příklad konkurenčních agend. Vidíš zde několik dodavatelů materiálu. Někdo dodává papír, někdo plast, jiný kov nebo sklo a každý tvrdí, že ten jejich je lepší. Někteří přináší inovativní cesty, jak snížit uhlíkovou stopu, udělat obal udržitelnějším. Tento obal je pěkným příkladem dvou konkurenčních agend - jedna se týká materiálu. Snížili množství plastu, který je uvnitř tenčí. Zvenku je papír. Takže je to taky kompozit ,ale takový, který ale může být recyklován. Zde píšou „rozepni mne a recykluj plast a papír zvlášť“. Dobrý nápad. Takže tedy zatáhnu…

ML: …Chápu, má to tedy papírové pouzdro s marketingovými informacemi.

JO: Ano a je velmi silné. Ten plast samotný je moc tenký na to, aby se použil samostatně. Ta samá firma vyrábí obě části. Je to původně plastová firma, dnes ale vyrábí také papír. Takže protože tohle je moc tenké, zabalí to do papíru, aby obal zpevnili a vytisknou na něj marketingové informace. Na papír se tiskne snadněji a vejde se tam víc. Navíc je tento plast napůl panenský a napůl recyklovaný. Dovoluje jim to udělat víc i s plastem.

ML: To mi přijde jako velmi chytré řešení. Maximalizuje to přínosné vlastnosti obou materiálů. Takže plast, toto je asi polyetylen nebo polypropylen…

JO: Je to polypropylen.

ML: …produkt ochrání před vlhkostí a různými nečistotami a využívá vlastnosti lepenky ke snížení množství plastu. A toto (papír) vypadá, že to může jít do kontejneru na papír a je na něm hodně informací.

JO: To je další agendou obalů - existují i konkurenční legislativní agendy.

ML: Potřebuji mikroskop na to, abych to přečetl.

JO: Je to tak, a to jsi mladý, s dobrým zrakem. Představ si starší osobu, jak si to v obchodě snaží přečíst. Nemá šanci.

ML: Podle zákona to tam ale musí být. Potřebujeme vlastně víc obalu, neboť různé legislativy diktují informace, které tam musí být...

JO: A musí splňovat i minimální velikost. Nesmí to být mikroskopické. Obal tedy musí obsahovat text a informace. Zároveň se ale snažíme obal co nejvíc redukovat. Snažíme se splnit konkurenční legislativní agendy. A výsledkem je, že zákazník dostane zboží s textem, který nelze přečíst.

ML: Jeffe, komu tohle (obal produktu) patří?

JO: Tohle samozřejmě patří mně, protože jsem to koupil.

ML: Ale mělo by ti to patřit? Nebo by měla tahle část patřit firmě, která vyrábí ten plast a tahle část tomu, kdo vytváří ten text? 

JO: Existují odpovědi de facto a de jure. De facto to patří mně, protože jsem to koupil. Podle zákona je za to ale výrobce zodpovědný i po koupi. Proto výrobci investují do třídících systémů - aby se plast vrátil. Prodal mi to obchodník - ten je též zodpovědný, i když méně. Podle mě je ale hlavní de facto, protože je to teď u mě. Když to ale hodím na ulici, nikdo nebude vědět, že jsem to odhodil já. Uvidí jméno značky a budou to spojovat se značkou.

ML: Odhození tedy vytváří tlak na firmu. Ctí značky tento tlak, podle tvého přehledu o tohoto odvětví?

JO: Rozhodně ten tlak cítí.

ML: Když někdo dá na Instagram láhev nebo jiný obal…a napíše firmě „tohle je tvoje“.

JO: Ano, ten hashtag existuje.

ML: Dělají nějaké změny?

JO: Přichází ohromný tlak z různých stran. Výrobci samozřejmě reagují na tlak legislativy, ale také na tlak od samotných spotřebitelů. Ten hashtag „Je tohle tvoje?“ existuje. Lidé vyfotí odpad, který leží na pláži. Tagujou např. Coca-Colu a ptají se „Je tohle tvoje?“…nebo Kofolu, Pepsi, jakýkoliv jiný nápoj. Firmu označí a zeptají se, zda je to jejich. Jasně, že to jejich není. Protože je na tom ale jejich jméno, cítí za to zodpovědnost a proto je to nabádá k hledání udržitelných řešení a podpoře třídění a recyklace tak, aby bylo možné s odpadem ekologicky naložit.

ML: Je patrné, že existuje určitá cirkularita, která ovlivňuje vzniklé tlaky a budoucí vývoj. Ještě krátce, před tím, než skončíme. Kdybys shrnul svůj názor na tyto tlaky, které se s časem vyvíjí - jak to ovlivní a jaká je budoucnost balení?

JO: Před několika měsíci bych řekl, že všichni se posunují k udržitelnosti. Výrobci, obchodníci, všichni byli k tomu byli zavázaní a byl to pevný pilíř firemních strategií. Za posledních několik měsíců se svět ale změnil. Psali jsme o tom a studovali to, mluvili jsme s různými výrobci i obchodníky - všichni říkají, že udržitelnost je stále na vrcholu agendy. To říkají a tomu věří a my věříme, že oni tomu věří. Do hry teď ale přichází i jiné agendy. Zmínili jsem hygienu, internetový obchod. Ta třetí je velmi důležitá a to je ekonomika. Pokud pandemii bude následovat hospodářský pokles a firmy budou propouštět, budou mít peníze na investice do udržitelných řešení, která bývají dražší? Musí se investovat do výzkumu, vývoje, rozvoje atd. A budou lidé ochotní utratit víc za udržitelná řešení? Doteď ochotni byli. Budou ale i nadále, když budou mít míň peněz v peněžence? Je nejisté, jak se vše vyvine do budoucna.

ML: Asi bychom tě měli za rok či dva pozvat zpátky a zjistit, jaké jsou dlouhodobé následky virusu Covid-19. Doufejme, že náš závazek k udržitelnosti vydrží a začneme chytře využívat našich znalostí vědy, marketingu a komunikace, abychom našli správné řešení těchto složitostí s kterými se potýkají obaly…Nakonec tu pro tebe mám jeden zabalený dárek.

JO: Vypadá to jako opakovaně použitelný obal (smích).

ML: Je to triko, abys mohl zabalit sám sebe! Díky, že jsi přišel do „Let’s talk about it”.

JO: Dobrá, děkuji mnohokrát.