Hygiena pod kontrolou: Historie obalů

 

Přepis audiozáznamu 

Michael Londesborough: Balit čí nebalit? To je otázka. Jmenuji se Michael Londesborough. Jsem vědec a vědecký komunikátor. Zajímám se o, a přispívám k vyvíjení technologií pro pokrok naší společnosti. V současnosti pracuji na projektu „Let’s talk about it“. Jedná se o sérii rozhovorů  s lidmi, kteří vedou cestu k udržitelné a prosperující budoucnosti, nebo k ní budují základy. Tato série videí bude odrazem toho, co jsem se naučil z rozhovorů „Let’s talk about it”, které poskytují široké spektrum pohledů na aktuální témata. Dnes budu mluvit o obalech. 

Kapitola 1 – trend snižování množství obalů

Trend v posledních letech směřoval ke snížení množství obalů, kde to jde. Vyšší zájem o recyklaci a koncepty jako cirkulární ekonomika mění náš pohled na to, kde jsou obaly vskutku potřeba. Roste také snaha obaly úplně zrušit tam, kde je to možné. Důvody pro to jsou poměrně jasné - obaly jsou v podstatě odpad, který se může dostat a občas se dostává do životního prostředí. Jednou konkrétní obavou je hromadění plastového odpadu ve vodě. Rok 2020 ale přinesl dramatickou změnu, virus Covid-19 vrátil pozornost zpět k původnímu účelu obalů – k hygieně. Jednorázové obaly se najednou ocitly v novém světle. Je s tím spojeno i naše zvýšené využívání e-obchodů během pandemie. Již jednou balené zboží se balí nanovo k dopravě k nám domů a vznikají tak vrstvy různých obalů. Jak se situace bude vyvíjet dál?

Kapitola 2 – Co je vlastně obal? 

Začněme tím, že si zodpovíme základní otázku: co je vlastně obal? Po krátkém zamyšlení mě napadá, že tolik věcí kolem nás jsou v podstatě obaly. Podívejme se na skromný banán - jeho žlutá slupka je vlastně obal. Je to antibakteriální, fungicidní balení, které, jako bonus, udržuje vlhkost uvnitř ovoce. Po odkrytí této vrstvy se dostaneme k další vrstvě obalu, který uchovává tu podstatnou část banánu - jeho semínka. Ty jsou v podstatě další obal, který uchovává to opravdu důležité – jeho DNA, tedy genetický materiál. 

To samozřejmě platí téměř u všeho, včetně mě samotného. Sedím v pokoji uvnitř baráku, který je také formou obalu, chrání mě před počasím, živly, UV radiací, vnějším nebezpečím. Mé oblečení je další druh obalu, který mě udržuje v teple. Má kůže je antibakteriální obal, který chrání mou kostru a svaly. Ty zase chrání důležité orgány, které obsahují a chrání mé DNA. Obaly ve své hlavní podstatě tedy slouží dvěma účelům. Za prvé hygieně - tj. k antibakteriálnímu, antivirovému, fungicidnímu účinku. A také k uchování obsahu. Obaly chrání a uchovávají to, co je doopravdy důležité.

Kapitola 3 – balení jako marketingový trik 

To vše má i zajímavý vedlejší účinek. Zvažme banán ještě jednou - není jeho kůže, jeho obal, poměrně pěkný a atraktivní? Vybíráme si partnery podle jejich DNA nebo nás přitahuje jejich vnější obal? Jejich kůže, pleť, vlasy, jejich oblečení...

Zdá se mi, že evoluce narazila na marketingový trik. Stejnou marketingovou strategii jako tu, kterou před nějakou dobu našly i firmy. To, že obal nejen chrání a uchovává – obal také prodává. Z toho důvodu firmy v minulosti vyráběly a prodávaly spoustu nepotřebných obalů. Nepotřebných z hlediska hygieny a úschovy, ale absolutně potřebné z hlediska marketingu a tržeb. Já ale věřím, že jsme si toto již uvědomili.

V rámci rozhovorů „Let’s talk about it” s několika experty z obalového průmyslu jsem nabyl přesvědčení, že hlavní záměr se změnil. Odpadají zbytečné obaly a vracíme se k jejich základním funkcím – k hygieně a uchování obsahu. Designeři si začínají uvědomovat, že to, co navrhují je vlastně odpad a snaží se pro něj najít užitek. Do svého myšlení integrovali koncept toho, že obaly mohou mít i posmrtný život. 

Kapitola 4 – Osud nerecyklovatelných obalů

S tím je spojeno narůstající přesvědčení ve společnosti, že víme, jak s použitými obaly naložit. V rámci „Let’s talk about it” jsme např. mluvili s lidmi, kteří zakládají nová tržiště pro odpady. S lidmi, kteří vyhledávají a spojují prodejce i kupce odpadních obalů, které by jinak byly prostě vyhozeny. Mluvil jsem s experty, kteří zkoumají, jak regenerovat suroviny na plastové obaly z odpadních plastů pomocí technologie pyrolýzy, což je kontrolované zahřívání plastových odpadů. Setkal jsem se i s manažery zařízení, která z odpadu extrahují energii pomocí kontrolovaného spalování - to je důležitá cesta využití obalového odpadu, který není vhodný pro recyklaci, např. biologicky nebezpečný odpad z nemocnic.

Existuje několik faktorů, které je v systému odpadového hospodářství důležité zvážit. První z nich je materiál používaný na výrobu obalu. Může to být např. sklo, lepenka, papír, hliník nebo plasty. Je důležité znát váhu těchto materiálů a také rozumět tomu, co nám dávají, stejně jako znát snadnost nebo náročnost jejich recyklace. Na toto téma jsme mluvili s několika vědci a experty z praxe, kteří nám pomohli zvážit pro i proti těchto materiálů. Podle toho mi je jasné, že se pomalu učíme dělat ta správná rozhodnutí o tom, které materiály má cenu recyklovat i o osudu těch nerecyklovatelných v cirkulární ekonomice.

Kapitola 5 – Chytřejší a levnější balení = hlavní cíl

Jedno velké neznámé je to, jak bude vypadat situace po skončení aktuální pandemie. Hospodářská krize by znamenala, že spotřebitelé budou méně ochotni platit víc za udržitelné obaly a firmy méně ochotny investovat do udržitelných řešení, když se jim sníží zisky a objeví nové starosti. Je proto důležité najít udržitelné obaly, které jsou jak chytřejší, tak levnější. Jistě to bude náročné a budeme se o tom učit za pochodu, nicméně mám víru ve vynalézavost a podnikavost vědců, návrhářů a inženýrů, kteří neúnavně pátrají po těch nejlepších řešeních. Co si o tom myslíte vy? Jaké máte dotazy? Podívejte se na naše „Let’s talk about it” rozhovory spojené s tímto tématem a dejte nám vědět v komentáři.