Let’s talk about it: přeměna odpadu na energii s Alešem Bláhou

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): Dnes je se mnou Aleš Bláha, ředitel ZEVO, zařízení na energetické využití odpadu. Studoval ve Zlíně. Poté přesídlil do Německa, kde získal titul PhD. Dnes řídí Malešickou spalovnu. Věří, že pálení je dobrá cesta, jak nakládat s naším odpadem. Riskujeme ale znečištění naší atmosféry? Dnes nám to Aleš objasní. Začněme jednoduchou otázkou. Nakládáme zde v Praze s odpadem rozumně?

AB (Dr. Ing. Aleš Bláha): V Praze ano. Dle mého názoru je Praha na úrovni velkých západních měst např. Norimberku, Mnichova, Vídně atd.

ML: A v kontextu celého Česka - děláme to správně?

AB: Některé regiony stále skládkují obrovské množství odpadu, protože nemají spalovnu. Já si nemyslím, že by se vše mělo pálit. Pálení je poslední možnost, jak naložit s odpadem, který nemá lepší využití. Je to pouze jedna část cirkulární ekonomiky. Máme samozřejmě odpadové cesty, plynoucí z životního cyklu výrobků. Potřebujeme se rozhodnout, co s nimi dělat. Např. opětovně použít. Ne vše je ale opětovně využitelné. Zbytek můžeme buď skládkovat, nebo spálit. Můžeme ho spalovat v k tomu učených zařízeních, jako ZEVO. Jako vedlejší produkt v uhelných elektrárnách. A také v továrnách, které vyrábí např. beton atd.

ML: Zjednodušeně tedy máme tři možnosti, jak s naším odpadem naložit. Můžeme ho recyklovat či opět použít, skládkovat nebo ho spálit a získat energii. Mám tady graf, který ukazuje, jak v Evropě nakládáme s plastovým odpadem. Porovnejme třeba Česko s Řeckem. Česko zhruba 37% plastového odpadu recykluje, 23% skládkuje a 40% pálí. Řecko skládkuje až 75% plastového odpadu. Zatímco v Německu a Švýcarsku skládkují takřka 0% a mnohem víc plastu pálí. Měli bychom v Česku víc plastu pálit?

AB: Když je materiál opětovně využitelný a je po něm poptávka. To je samozřejmě lepší cesta. Poptávka a nabídka ale nejsou vždy stejné. Musíme se být schopni přizpůsobit dané situaci. Vždy je ale lepší odpad energeticky využít než skládkovat. Na skládce jsou z toho pouze vyhozené peníze a zničené přírodní zdroje.

ML: Rozdělme odpady na 2 úrovně. 1. plastový odpad z průmyslu, který lze vrátit do oběhu. 2. komunální odpad, který produkujeme my. Plast třídíme do žlutých kontejnerů. Tyto plasty jsou často špinavé, např. od jídla. Je tento typ plastu recyklovatelný, nebo by měl jít rovnou k vám?

AB: To je velmi dobrý dotaz. Víte, co je entropie…Entropie je neuspořádanost ve vesmíru, která se s každým krokem zvyšuje. Myslím, že je dobré doma vhodný odpad správně vytřídit. A velmi špinavé obaly, např. jogurtový kelímek, dát rovnou do černé popelnice. Na umytí spotřebujete horkou vodu, čisticí prostředek… zvyšujete entropii. Úkolem je poučit lidi o tom, co se opravdu může znovu využít. A co najde lepší využití jako zdroj energie. Samozřejmě PET, HDPE, některé PP obaly, se mohou opět využít. Ale např. tenké fólie, špinavé od jídla, nelze vyčistit jaksi „chytrou“ cestou. Tyto věci by měly jít rovnou do černé popelnice a k nám do spalovny.

ML: Do vaší spalovny každý den přijíždí 200 vozů plných odpadu. Každý veze zhruba 5 tun. To je 1000 tun odpadu denně. Každou hodinu spálíte 12 - 15 tun. Získáváme z toho něco? Nebo se pouze zbavujeme problému?

AB: Teď mluvíte o městském směsném odpadu. To nejsou jen plasty. Tady musíme diskuzi rozdělit. Mluvili jsme o plastech, teď mluvíme o směsném odpadu. Když ale jogurtový kelímek hodím do popelnice, stává se součástí této směsi. A já z tohoto kelímku vytvořím teplo. Máte-li ústřední topení, z vašeho kelímku dostanete zpět třeba horkou vodu.

ML: Takže si chytře hrajete s entropií. Spálíte materiály jako plast, papír a zbytky jídla. Tím uvolňujete obsaženou energii, z které se vytvoří elektřina nebo teplo. Je to efektivní proces?

AB: Ano. Efektivita našeho zařízení je kolem 70 - 75%. Takže z té energie, co k nám denně přijíždí v těch 1000 metrických tunách odpadu, 75% získáme zpět a znovu použijeme na výrobu elektřiny a tepla. Pro naši vlastní potřebu a také pro veřejnou síť. Nadbytek energie, kterou vyrábíme, dodáváme do 20 000 pražských domácností.

ML: Vytváříte dostatek elektrické energie pro 20 000 domácností…Elektrické i tepelné energie. A co vaše zařízení? Nevyžaduje víc energie, než kolik dostaneme zpět?

AB: Ne, my jsme soběstační. Těch 20 000 je nadbytek. Naše stroje také potřebují elektrickou a tepelnou energii. Nadbytek dodáváme do veřejné sítě. Navíc, při výpadku proudu, jsme schopni dodat elektřinu např. do Motolské nemocnice. Potřebujeme jen spolupráci s distributory elektřiny, abychom ji mohli dodat.

ML: Jste tedy i zdrojem elektřiny pro strategicky důležité budovy v Praze ve stavu nouze. To zní skvěle. Věřím, že pálením jogurtového kelímku nevznikají nebezpečné emise. Do směsného odpadu ale lidé hází kde co. Např. baterie a podobné předměty. Ty v průběhu pálení uvolňují nebezpečné emise do atmosféry…

AB: U nás jsou emise kontrolované. Na skládkách se stejný odpad vyklopí do díry někde v přírodě. A je jen otázka času, než škodliviny začnou unikat do přírody. U nás jsou vyčištěny velmi sofistikovanou technologií čištění spalin. A koncentrovány do velmi malého množství jako nebezpečný odpad. Ten je převeden do tuhé formy. Škodliviny jsou tedy vloženy do pevné matice. Nemají šanci se v budoucnu rozpustit a uniknout do přírody.

ML: Říkáte, že ze skládek mohou unikat do vodních cest a nevíme, kde škodliviny skončí. Jak jste si ale jistý, že z vašeho komína žádné škodliviny neunikají?

AB: Existuje zákon Evropské unie, který předepisuje povolené emisní limity. Plnění těchto limitů kontroluje speciální program a také vládní orgány. Naše zařízení produkuje pouhých 10% povolených limitů- tzv. technickou nulu. Technologie, která by produkovala skutečnou nulu, neexistuje.

ML: Viděl jsem vaše stránky, kde je graf, který ukazuje emise v přímém přenosu. Porovnává je s povolenými limity. Jsou to velmi pozitivní čísla. Zařízení tedy vytváří použitelnou energii z odpadu. Může být zdrojem kovu nebo surovin využitelných ke stavbě silnic. Množství produkovaných emisí, je vskutku zanedbatelné. To zní jako značka ideál. Proč tedy stále dáváme tak velké množství odpadu do země?

AB: Hodně lidí se té technologie bojí. Emise produkované v ZEVO jsou ale srovnatelné se zařízením spalujícím zemní plyn.

ML: 40% odpadu ale stále skládkujeme. Proč?

AB: Protože někteří lidé se bojí. Hrají v tom roli určité politické hlasy, nevládní organizace a skládkové lobby. Skládkové lobby některé z těchto hlasů financuje. V minulosti skládkové lobby vedlo proti spalovnám velkou kampaň. To trochu přetrvává. Časy se ale mění. Dnes některé regiony tyto zařízení již chtějí instalovat. Vědí, že od roku 2030 bude v Česku platit zákaz skládek. Opravdu doufám, že od 2030. Termín už se párkrát posunul. Z 2024 na 2028, na 2030… V Německu je skládkování odpadu zakázané již od roku 2005. To odpovídá grafu, který jste předtím ukazoval. Myslím, že to přijde. Spalovna je ale dražší investice než skládka. Srovnejme cenu skládky oproti zařízení na energetické využití odpadů. Výstavba zařízení s kapacitou 100,000 metrických tun za rok stojí cca. 70 mil. Eur. Cena skládky se stejnou kapacitou se pohybuje v řádu stovek tisíc.

ML: Je to tedy otázka prvotní investice. Když odpad skládkujeme, už nedostaneme nic zpět. Když ho spálíme, vytvoříme energii a vznikají i jiné toky, které mohou vydělat. Jak dlouho to trvá, než se investice do ZEVO vrátí?

AB: 15 let.

ML: Z ekonomického hlediska tedy není důvod, proč neupřednostňovat pálení…

AB: Vstupní poplatky obou zařízení jsou také srovnatelné. Skládkovací poplatek se pohybuje kolem 1 200 Kč za metrickou tunu. V ZEVO platíte 1 500 Kč za metrickou tunu. To není velký rozdíl. Z dlouhodobého hlediska je ale zbytkový odpad, který nelze recyklovat a materiál, který nelze znovu použít…

ML: Vaše vize do budoucna je tedy spojené úsilí - recyklace kvalitních odpadových materiálu…a zbytek ve spalovně přeměnit na energii.

AB: Přesně tak - zbytek.

ML: Zvládli byste reagovat na nárůst požadavků na vaše zařízení? Když se ČR rozhodne následovat Německo, může se to přes noc změnit. Jste připraveni pálit větší množství?

AB: Ano jsme. V Německu či Švýcarsku mají filozofii tzv. 50/50: 50% materiálu se recykluje a znovu využívá, 50% se spálí a energie využije. V ČR vytvoříme cca. 5 mil. 500 tisíc metrických tun komunálního odpadu ročně. To znamená, že 2 mil. 750 tisíc metrických tun se opět použije. A 2 mil. 750 tisíc metrických tun se spálí. Aktuální kapacita pálení v celé ČR je zhruba 800 tisíc metrických tun. Kapacitu bychom tedy o 1 mil. 950 tisíc metrických tun museli navýšit. To je reálný stav.

ML: Otevíráte existující skládky a používáte tuto kapacitu na spálení obsaženého materiálu?

AB: Ano. Část našeho zařízení je aktuálně v rekonstrukci. Dvě linky jsou připraveny. Celkem máme 4 linky. Každý rok se jedna renovuje. Dnes jsme tedy v polovině kompletní renovace celého zařízení. Po dokončení renovace budeme schopni zpracovat o 20 - 25% víc odpadu. Do budoucna tedy budeme schopni zpracovat kolem 400 tisíc tun (ročně). Takže nejen komunální odpad z domácností, ale také zbytkový odpad z malých průmyslových podniků, obchodů atd. Tento odpad dnes často putuje na skládku. Některé malé obchody a výrobní linky v Praze nejsou napojeny na centrální sběr odpadu. Odpady mohou odvážet na skládku. To je veliký problém. V Německu tento odpad musí svážet do municipálního energetického zařízení, je-li k dispozici.

ML: Aleši, myslíte si, že lidé v ČR si uvědomí výhody a podpoří přesun ze skládek do spaloven?

AB: Určitě.

ML: Aleši, moc děkuji, že jste přišel do „Let’s talk about it” a za fascinující diskuzi. Jako malou pozornost mám pro vás „Let’s talk about it” tričko. Ještě jednou moc děkuji.

AB: Děkuji.