Let's talk online: O filosofii Rozšířené odpovědnosti výrobce s Manuelem Asalim

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): Manuel Asali je viceprezidentem firmy Nexant, která se zabývá poradenstvím v energetickém a chemickém průmyslu. V roce 2018 jsem Manuela potkal v Praze na konferenci Reactions, kde měl skvělou přednášku o potřebě sloučit rostoucí poptávku po plastech s příchodem cirkulární ekonomiky. Dnes se s Manuelem spojíme, abychom probrali filozofii ROV - Rozšířenou odpovědnost výrobce. Pojďme si o tom popovídat.

ML: Manueli, vítejte a děkuji, že jste se připojil. Rád bych se zaměřil na Rozšířenou odpovědnost výrobce, nebo-li ROV. Manueli, můžeme začít definicemi tohoto výrazu. Nejčastější definice, kterou jsem našel na internetu hovoří o cituji: „sečtení veškerých nákladů na životní prostředí po celý životní cyklus výrobku a přidání tohoto součtu k tržní cenně“. To já tedy chápu jako zjištění, co se s daným výrobkem děje během celého životního cyklu a započítání všech spojených nákladů do tržní ceny hned od začátku. Je to férová definice?

MA (Manuel Asali): Dobrý den, Michaeli. Jsem rád, že jsem tady. Řekl bych že ano, je to férová definice a stejně jako s každou definicí se na ní můžeme podívat z různých úhlů. Abychom to ale trochu zjednodušili pro výrobce i spotřebitele polymerů, bez toho abychom do toho museli vkládat celý ekonomický řetězec, zamyslel bych se nad tím jednodušším způsobem. V podstatě přesouváme zodpovědnost za životní cyklus výrobku do vyššího bodu v řetězci. Odpovědnost výrobce je prodloužena až do bodu po konci životního cyklu výrobku. 

ML: Ok, podíváme se na to trochu podrobněji. Bavíme se vlastně o správcovství výrobků - chceme od výrobce větší zodpovědnost za materiály, které používá. Je to fér?

MA: Ano, je to tak. Můžeme se na to podívat jako na spektrum - naše lineární ekonomika byla stavěna na tom, že něco vyrobíme, použijeme a vyhodíme a velká část rozvoje naší ekonomiky je založeno na tomto principu. Na opačném konci spektra můžeme vyrábět produkty „k pronájmu“ - své výrobky pronajímáte a oni se k Vám zase vrátí.

ML: Dobrá, to si zapíšu na tabuli... 

MA: Neříkám, že to je přesný způsob, jak budeme implementovat ROV v chemickém průmyslu, ale v rámci definice filozofie ROV je to dobrý příklad. 

ML: Jasně, řekněme si trochu o důvodech, proč se ROV stalo prioritou. Proč myslíte, že nás najednou tato filozofie tolik zajímá?

MA: ROV je součástí cirkulární ekonomiky. Pokud se podíváte na filosofii cirkulární ekonomiky, ta se skládá z různých aspektů a ROV se stává jedním z nich - klade otázku „kdo je za tohle zodpovědný?“

ML: A co myslíte, že řídí přijetí této filozofie ROV? Co je základním důvodem za tímto vývojem?

MA: Dovolte mi začít od cirkulární ekonomiky, protože tak to dává velký smysl. Funguje na principu, že odpad z jednoho procesu se stává surovinou dalšího. Je to stejné, jako v přírodě, kde se každý odpad využije na jiném místě. Zásadou cirkulární ekonomiky je tento princip nějakým způsobem replikovat. Takže, proč je to důležité? Naše výrobky mají hodnotu i na konci jejich životního cyklu. Tato hodnota se dá prezentovat několika různými způsoby: mohou to být výrobky, které na konci života jen potřebují přepracovat nebo výrobky, u kterých lze znovu využít obsažené molekuly a přenést je zpět do dřívější fáze výrobního procesu. 

ML: Velmi se mi líbí myšlenka oběhové charakterizace molekul a představa vrácení jejich inherentní hodnoty zpět do oběhu. Z pohledu chemika se mi tato představa zdá skvělá. Takže toto jsou jasné důvody vzniku filozofie ROV. A co vidíte jako hlavní cíle? Čeho můžeme dosáhnout využitím ROV?

MA: Samozřejmě jedna věc, která je zároveň dobrým důvodem, je, že to pomáhá snížit množství odpadu v životním prostředí. To je oblast, ve které poslední dobou cítíme velký nátlak a ten se jen zvětšuje, například u plastů…

ML: Takže chceme snížit odpad, ale zároveň chceme využít inherentní hodnotu koncového materiálu. Řekněte mi víc o inherentní hodnotě molekul, o kterých se bavíme.

MA: Když najdeme cestu, jak tyto molekuly oddělit od koncového výrobku a vrátit do oběhu, má to přidanou hodnotu toho, že můžeme ušetřit na vstupních surovinách. Místo používání panenských materiálů byste mohl používat recyklované materiály nebo když se podíváme zpátky až k uhlovodíkům, můžete využít odpad a nahradit uhlovodíky.

ML: Když zmiňujete uhlovodíky, existuje tedy skutečný dopad ROV na petrochemický průmysl? Podívejme se na to podrobněji - z vašeho pohledu, myslíte, že si petrochemický průmysl osvojuje filozofii ROV?

MA: Částečně ano, ale ne zcela. Potřebujeme ještě porozumět hodně detailům. Řekneme si například, kdo je zodpovědný ve které úrovni hodnotového řetězce - dám Vám příklad: když v petrochemickém průmyslu vyrobíme pelety a dáme je majiteli nějaké značky, který z nich vyrobí např. láhev na šampón a ta láhev skončí u spotřebitele doma, co se s ní stane na konci životního cyklu? Pokud používáme ROV v širším slova smyslu, tak se láhev musí vrátit. Ale komu se vrátí? Výrobci šampónu nebo výrobci pelet? Tyto věci nejsou jasné a z těchto složitostí vyplývá, že ROV je hodnotná myšlenka, ale není úplně jednoduchá a nezavede se rychle. Potřebujeme jí pořádně porozumět. Později si dáme pár příkladů.

ML: Ok, takže je velká otázka odpovědnosti, kdo má dělat co a kdy a otázka pobídky, s tím spojené, ke kterým se dostaneme. Soustřeďme se ale zatím na dopad této filozofie na petrochemický průmysl. Jak si myslíte, že to ovlivní ceny? Můžeme očekávat vyšší náklady? Jak myslíte, že se to bude vyvíjet?

MA: Opět záleží na způsobu zavedení. Náklady by se potenciálně mohly zvýšit, protože odpovědnost přesouváme výše v dodavatelském řetězci, takže se musí zaplatit sběr, třídění, přenos zpět na začátek, přepracování a opětovné začlenění zpět do hodnotového řetězce. Nerad bych se ale soustředil jen na náklady, protože zde vznikají i určité příležitosti a nějaké propagační příležitosti, díky kterým lze produkt prodat za zvýšenou cenu.

ML: S tím souhlasím, já to vidím jako příležitost. Zmínil jste odpad a potenciální cenu nakládání s tímto odpadem, dnes se ale o tento odpad stará veřejný sektor. Se zavedením ROV by se to přesunulo do rukou firem, což si myslím, že je příležitost. Má to ale velké filozofické implikace, přesunout odpovědnost za nakládání s odpadem z veřejných do soukromých rukou.

ML: Jaký na to máte názor?

MA: Řeknu Vám svůj názor: něco bude v soukromých rukou, také si ale myslím, že by soukromá a veřejná sféra měly více spolupracovat, protože nemůžeme dělat, že jsme najednou experti na odpadové hospodářství - na to máme obce a odpadové firmy, které se o to starají. O tom také přemýšlím jako o příležitosti, taková spolupráce může být velmi cenná.

ML: Vynikající. Myslím si, že to je dobré místo, kde skončit. Myslím, že tato filozofie přinese mnoho skvělých příležitostí. Manueli, chci Vám poděkovat, že jste nám přiblížil filosofii ROV, její definice, důvody, proč existuje a příležitosti, které nám všem přinese. Moc děkuji a zatím na shledanou.