Let's talk online: Rozšířená odpovědnost výrobce v praxi s Manuelem Asalim

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): Před dvěma lety jsem se na konferenci Reactions v Praze setkal s fascinujícím mužem jménem Manuel Asali. Manuel je nyní viceprezidentem poradenské společnosti Nexant pro energetiku a chemii, která spolupracuje s petrochemickým průmyslem, a skvěle rozebral potřebu sladit rostoucí poptávku po plastech s oběhovým hospodářstvím a dnes se s manuelem spojíme a budeme diskutovat o EPR - rozšířené odpovědnosti výrobce v praxi. Příklady z reálného života.

ML: Vítej, Manueli. Chtěl bych s Tebou hovořit o konceptu rozšířené odpovědnosti výrobce (Extended Producer Responsibility, EPR), a zejména o EPR v praxi. Možná bys mi mohl říci, jaké reálné příklady EPR v praxi jsi viděl.

MA (Manuel Asali): Rozhodně, ještě jednou zdravím Michaeli a rád Tě vidím. Mockrát děkuji.

Pokud se zamyslíme nad spektrem toho, co by EPR mohlo zahrnovat, vzpomeneme si, že jsme řekli, že bychom mohli mít komponenty, které lze repasovat, nebo bychom mohli mít molekuly, které lze obnovit. Takže pokud si vzpomeneme na toto široké spektrum, existují příklady podél tohoto spektra. Začnu několika relativně jednoduchými příklady, ale v zásadě můžeme EPR chápat jako recyklaci. Pokud jde o mechanickou recyklaci, pokud se vám podaří uzavřít smyčku, jedná se již o EPR. Existuje společnost Alpek Polyester, největší výrobce PET v Severní Americe, které má soukromé programy, v nichž je propojena s velkými maloobchodníky, jako je Walmart, a velkými výrobci nápojů, jako je Coca-Cola, a hledá způsoby, jak lahve vrátit zpět. A recyklují je do svých lahví a v podstatě vyrábějí lahve s velmi vysokou mírou recyklace. To je příklad PET.

ML: A co tento proces recyklace PET lahví vyžaduje? Vyžaduje nové úsilí v oblasti lepší komunikace mezi výrobci a spotřebiteli? Nebo nové pobídky ze strany vlád a zákonodárců?

MA: Ne, je to spíše soukromý systém, který byl proveden těmito společnostmi v rámci jejich hodnotového řetězce.

ML: Takže se jedná o čistě dobrovolnou, soukromou iniciativu?

MA: Přesně tak. A samozřejmě, jak Ty i já víme, část složitosti spočívá v samotném sběru. Když spotřebitelé nevědí, co s lahví, vyhodí ji, kde se dá. Ale když jim řekneme, aby ji přinesli zpátky do obchodu, dáme jim malou pobídku, aby to udělali. pak se uzavírá smyčka a celý proces recyklace je mnohem jednodušší.

ML: Fantastické! Zapíšu si to, řekni mi další příklad.

MA: Jistě. Takže v podobném duchu, tady v Evropě je velká společnost LyondellBasell, velký výrobce polyolefinů, a mají projekt s názvem Quality Circular Polymers - QCP. Je to velmi zajímavé, protože LyondellBasell přebírá odpovědnost za recyklaci, a zajišťuje, aby byla dostatečně čistá a oni mohli recyklovaný materiál použít například pro styk s potravinami. Již nyní prodávají materiál, který má různé úrovně recyklace, a zajímavé je, že někteří majitelé značek si tento produkt oblíbili a rádi za něj v některých případech i zaplatí vyšší cenu, protože vědí, že si mohou dát na svou láhev například od šamponu nálepku s nápisem "zaručené určité množství recyklace".

ML: Takže recyklované plasty se vlastně stávají prémiovým materiálem, za který jsou lidé ochotni zaplatit o něco více, protože vědí, že se dostal do oběhu.

MA: Přesně tak, a výrobce garantuje, že recyklace je čistá a dostatečně kvalitní, aby ji mohl prodávat se svou značkou.

ML: Takže to je důkaz, že environmentální hodnota má peněžní hodnotu. Je tam skutečně prémie, existuje trh pro tento recyklovaný produkt.

MA: Vskutku ano.

ML: Jak to funguje dohromady s tím, že pokud budete recyklovat opakovaně, materiál bude časem vykazovat určité nedostatky? Existuje nějaká hranice?

MA: Ano. Samozřejmě můžeš použít 100% recyklát, ale ten Ti neposkytne potřebné vlastnosti. Takže obvykle najdete různé procentní podíly recyklátu v různých třídách, které se prodávají. Některé třídy mohou povolovat o něco více recyklátu, jiné méně, ale i když si kupujete výrobek, na kterém je napsáno zaručených pět procent nebo deset procent recyklátu, už to může mít vnímanou hodnotu.

ML: Jak obtížná je komunikace mezi výrobci plastů s firmami, které je vyrábějí, ať už jde o láhve nebo obaly na šampony nebo cokoli jiného, jak tato komunikace probíhá? Protože musí projít od výrobce plastů na petrochemické úrovni, přes společnosti, které vyrábějí obaly nebo lahve, až ke spotřebiteli. Spotřebitel pak musí obaly a lahve vrátit zpět k výrobci. Jak je to tedy zprostředkováno?

MA: No, nezapomeň, že to nemusí být nutně spotřebitel, kdo je vrací zpět. Může to být jedna z těchto “Producer Recycling Organizations”, která může být prostředníkem, nebo společnost zabývající se nakládáním s odpady. Ale bez ohledu na to, ano, musí existovat komunikace mezi výrobcem a majitelem značky proto, aby bylo zajištěno, že ji majitel značky potřebuje a chce natolik, aby ji výrobce vyrobil. 

ML: Dobře. Dostáváme do toku polymerů významné množství recyklovaných polymerů?

MA: Není to příliš velká částka. Začalo to teprve v posledních několika letech a stále to roste. Vidíme, že roste, což je důležitý ukazatel. Ale dovol mi, Michaeli, uvést jiný příklad, protože o tom můžeme uvažovat i jinak. Mohli bychom také recyklovat molekuly jako suroviny, jako tepelné zásoby... 

ML: No, to jsi zmínil a já pro tebe mám jeden zajímavý příklad. Tady ve střední Evropě, v České republice, je hlavní petrochemickou společností ORLEN Unipetrol a mají fantastický projekt s názvem PYREKOL, kde vlastně recyklují plasty zpět na suroviny, zpět na molekuly, pomocí techniky pyrolýzy. Zahřívají tedy plastový odpad při teplotách a za nepřítomnosti vzduchu tak, že regenerují původní molekuly, které se používají při výrobě nových primárních polymerních materiálů. Takže to je myšlenka a koncept je vybudovat širokou síť, takže projekt PYREKOL se bude snažit pracovat nejen s lidmi a firmami a odpadem v České republice, ale i dále po celé střední Evropě a jeho cílem bude svézt všechen tento odpadní materiál na jedno místo a pak využít pyrolýzu k výrobě značného množství nového plastu. Což je podle mě skvělý nápad.

MA: Určitě ano, protože ten pyrolej se nebude příliš lišit od nafty. Ještě s ním musíte udělat pár věcí navíc, musíte ho hydrogenovat a trochu upravit, ale skutečně ano, můžete ho dodávat s naftou do krakovacího zařízení. 

ML: Takže, Manueli, zdá se, že pyrolýza plastového odpadu je pro petrochemické společnosti velmi efektivní způsob, jak zavést EPR. Jakou vidíte prognózu do budoucna v této oblasti? Jaké jsou problémy které je třeba ještě vyřešit? Jak to můžeme ještě zlepšit?

MA: No, je to skvělý nápad, protože to skutečně v mnoha ohledech uzavírá smyčku a výhodou je, že vyrábíte prvotní plast. Nerecyklujete mechanicky, což, jak víme, může snížit kvalitu materiálu. Řekl bych, že pravděpodobně existují dvě skupiny výzev. Jednou z nich je kvalita přicházejícího odpadu. Pokud sbíráte odpad z různých oblastí, není kvalita tohoto odpadu konstantní. Může se v průběhu času měnit - můžete mít větší nebo menší množství organických látek, musíte ho vyčistit, musíte se ujistit, že je na správném místě, než ho můžete vložit do pyrolýzní jednotky. Takže to je jeden z problémů. Druhou výzvou je, že nemůžete zcela nahradit naftu. Chci, aby to bylo zcela jasné - můžete přidat pouze několik procentních bodů. Nevím, jestli je to pár, ale rozhodně to není velké číslo. Podle toho, co vím, lidé, kteří to dělají v praxi, přidávají někde kolem pěti procent. Vím, že chtějí zvyšovat množství, a myslím, že to je hlavní trend. Budeme se snažit přidat co nejvíce, ale pokud přidáte příliš mnoho, mohli byste mít problémy v pecích v krakovně.

ML: Chápu, takže jde o to smíchat syntetickou naftu s přírodními zdroji a pak pracovat na nových technologiích, které nám umožní zvýšit množství recyklovaných vstupů do celého procesu.

MA: Ano, správně.

ML: No, je skvělé vědět, že v této oblasti je pro vědce a vývojáře stále mnoho příležitostí. Manueli, mluvili jsme o EPR v praxi a Ty jsi nám uvedl několik skvělých příkladů toho, co se nyní skutečně děje. Pojďme se podívat trochu do budoucnosti. Kdybych Ti podal křišťálovou kouli, kam podle Tebe směřují trendy? Kde v petrochemickém průmyslu můžeme očekávat další zavádění filozofie EPR?

MA: Myslím, že hlavní změna ve vnímání spočívá v tom, že zjišťujeme, že v odpadu je velká hodnota. Jen ji musíme umět lépe využít.

ML: Takže hodnota v odpadu - to bude hnacím motorem všeho, co se bude dít v budoucnosti.

MA: Ano, skutečně, a myslím, že právě na tom je třeba hodně zapracovat. Čím profesionálněji budeme s tímto odpadem nakládat, tím více budeme schopni získávat recyklované výrobky pro mechanické využití, suroviny a energii. Z odpadu lze vyrábět energii - to vše dělají sofistikovanější společnosti zabývající se nakládáním s odpady. 

ML: Řekněte mi velmi stručně, v jakých oblastech musíme zlepšit náš přístup? V čem musí petrochemické společnosti přidat? Na co se můžeme zaměřit, abychom všechny tyto příležitosti více využili?

MA: V první řadě je třeba více spolupracovat s vládami a s vlastníky značek a původními výrobci a tento informační tok se musí dostat i ke spotřebitelům. Čím více budeme komunikovat, tím více budeme schopni najít tyto příležitosti a získat hodnotu z odpadu a vrátit ji zpět do různých částí smyčky.

ML: Takže komunikace, komunikace, komunikace. Manueli, moc Ti děkuji za komunikaci se mnou. Přeji vám vše nejlepší. 

MA: Děkuji vám, moc děkuji. Nashledanou.